Historie
Celá století existovali v různých oblastech Německa místní pastevečtí psi. Jejich typ a stavba těla se měnily v souladu s terénem a způsobem práce s dobytkem. Vyskytovali se v různých formách a to jak nízké, vyšší, štíhlejší nebo robustnější. Německý ovčák, jak ho známe v dnešní podobě, vznikl nejpravděpodobněji spojením těchto rázů. V důsledku přísné selekce se dominantními vlastnostmi většiny pracovních pasteveckých psů staly pracovitost, poslušnost, odvaha, inteligence, výkonnost.
Oficiálně plemeno existuje od roku 1899, kdy byl uznán jeho standart. Na jeho vzniku měl významný podíl Max von Stephanitz, jízdní důstojník a hlavně kynolog. Měl přesnou představu o tom, jak má národní plemeno ovčáka vypadat a jaké musí mít vlastnosti. Své představy dokázal realizovat, a tak roku 1900 byla založena plemenná kniha německých ovčáků. Jako první zde byl zapsán Stephanitzův pes Horand von Grafrath, který se stal modelem pro vznik nového národního plemene.
Von Stephanitz podporoval využití ovčáků jako hlídacího psa. Pár let po založení plemenné knihy se začali ovčáci uplatňovat u policejní služby. Své jedinečné vlastnosti prokázali také za první světové války v německé armádě. Výborné sluchové a čichové schopnosti se projevily jako nesmírně cenné při strážní službě, kde psi varovali hlídky před útokem nepřítele. Tyto vlastnosti se využívaly také při vyhledávání zraněných vojáků na bojišti či při doručování pošty do zákopů.
Po válce byli němečtí ovčáci importováni do USA a Velké Británie a od té doby popularita tohoto plemene jen stoupala. Stalo se z něj nejrozšířenější plemeno psa na světě a nejrozšířenější služební plemeno - jeho všestrannost se využívá i ve všech odvětvích kynologického sportu.